Na jaře kvetou podléšky,
a koncem léta blíny,
dost jsem tě, děvče, miloval,
teď ať má rád tě jiný!
Je střída věčná ve světě,
a je to moudrost, brate,
říc’ dovést: Sbohem, štěstí mé,
tady je, braši, máte!
Tož sbohem, neplač, děvčátko,
vždyť přijde brzy jiný;
mě taky děvče opustí,
až rozkvetou se blíny.