Den parný. Sprchlo. S polí stoupá
zahořklé hlíny bílý dým.
Pohléd jsem ráno do zrcadla:
zešedivěl jsem? šedivím?
Prapory dýmu vítr mává,
jde večer krokem váhavým,
já nevím: žil jsem? žiju? budu?
Dým života, života dým!
Prapory stočily se v dálku –
sbohem, prapory života:
nad nebem průzračným se klene
večera chladná jistota.