Zima!
V snivé běli dřímá
šírý řeky pás.
Břehy
lemované sněhy
hledí v slunce jas.
Řekou
vrstvou sněhu měkkou
zrá krov ledový;
klidně,
vesele a vlídně
hledí ostrovy.
Mosty
pnou se ruchu prosty
tiše přes řeku,
z páry
ranní mlhy spáry
mizí v daleku.
Stromy
v záři slunce lomí
hravý jíní třpyt,
řadou
ostré stíny kladou
na sněhový kryt.
Střelou
třídou oživělou
letí saní trysk,
zvonce
v tiché stezky konce
nesou plesu vtisk.
Z dáli
jako by se smály
kráče hejno vran,
letí
mrazu ve zápětí
hledat hod a stan.
Blíže
k životu mne víže
dům tam pod věží,
střecha,
pod niž kročej spěchá
z jasu nábřeží.