S hlavy dómu závoj splývá –
ranní mlhy lehká tkáň –
v řeky ňadra pohyblivá
přes hradčanskou snivou skráň.
Jsou to snové matky Prahy?
Je to ranní země dech? –
Pod letenské mírné svahy
mlha sklouzá po jezech,
v sever prchá s jihu strany.
Blankyt svítí v jasný den –
jen ten závoj nad Hradčany
zachvívá se nezdvižen.
V mlze té co smutku psáno!
Hrade, starý hrade náš –
vstane přec i tobě ráno,
kdy zas, naše slunce, vzpláš?