Vory jedou
po vodě
v nepohodě,
pohodě;
na nich braši
voraři –
ať se plavba
podaří!
Vory jedou
z daleka,
však je dálka
neleká;
kam je cesta,
dojedou,
znova zase
pojedou.
Samy druhdy
statný les –
vezou dříví
z lesů kdes;
všecky údy
spoutány,
přec vždy tančí
do brány.
Slunce, měsíc,
moře hvězd
jejich pouti
průvod jest;
a kdy zajde
měsíček,
vorař dělá
ohníček.
Vorař táhne
jako pták!
Rád se nahne
pro svůj hák;
opře jej a
zasadí,
prsa práci
nasadí.
Má on za dne
břeh i kraj,
z rána píseň,
v šero báj;
vždy je soudruh,
někdy host –,
času, místa
vždy je dost.
Oč je lepší
naše pout?
Žel, že nelze
takto plout:
čistý vzduch a
známou zem –
a s tak prostým
břemenem!