Na polednách slunce hoří, slunce žhavé.
Stromy moří, zemi moří,
z nás ubohých cihly tvoří,
rudé cihly pravé.
Kol do kola: „Žízním!“ spráhlé volá listí.
Mráčky náhlé spějí, táhlé,
kamsi v modro neobsáhlé,
zas se nebe čistí.
Nikde větru, nikde vánku, nikde rosy!
Vše jak v spánku. „Obrať stránku,
kéž už zříme do červánků!“
ptáčci nebe prosí.
Život jen je na plovárně, život zlatý!
Co v tom parně? Bádáš marně.
Jenom řeka blahodárně
okřídlí tvé paty.
Léthe naše! Buď nám zdráva, spáso v létě.
K tobě, hravá, kolébavá,
vinout chce se naše hlava –
jezdit po tvém hřbetě!