Když jarem zkvetou staré akacie,
duch samotáře divným kouzlem jat:
Jsem sám a sám... Však v prsou srdce bije
a zachvívá se... Nerozkvete snad?
A mine květen, za ním červen pílí,
květ akacií padá k zemi svát,
a samotář? Ten tiše hlavu chýlí,
to plaché srdce bude dále spát.