Ty řeko, řeko zvlněná,
ty olivová temně!
Zda tuchu máš, kol jaký lid
a jaká krásná země?
Znám, šumí řeka zvlněná
a s jezů hučí temně,
vždyť tolik jich jde v každý čas
těch lidí z vás – sem ke mně.
Jdou zapomenout na váš svět,
v mém tichém zmizet temně,
zde jim to moje vlhké dno
dá víc než vaše země.
Zde jejich hlídám tichý sen,
jich rety líbám jemně,
z nich zvídám, jak tam mocný lid –
a jaká šťastná země!...