Luna bílá
line záři
s nebes výše
po tvé tváři,
dřímající Vltavo!
Akát dýše
nad jasmíny,
pod Petřínem
bloudí stíny,
v dálce mizí v mlhavo.
Cosi šplouná,
cosi šepce,
cos ochvívá
skráně hebce...
Vlá to duše večera,
lká to z hloubi
povzdech řeky,
touha snivá,
pozdrav měkký
hvězdné výši do šera.
Praha ztichla
v krátkém spaní.
Její střechy
Petřín chrání,
Vltava jí hraje v sen.
Letní noci
křídla bílá
ples i vzdechy
v lože skryla...
Však je vzbudí příští den!