Jezy, šumné jezy
na té řece hravé!
V symfonii její hudby
místo vaše pravé.
Hrajete part zprudka,
kdy je velká voda,
vrchem na vás fagot hučí,
basy ode spoda.
Hrajete part mírně,
kdy je vody zmála,
stříbrem praménky z vás kanou,
jak by harfa hrála.
A kdy jaro plesné
rozehrává vlny,
jsou ty vaše tvrdé pulty
smavých houslí plny.
Pod vás, šumné jezy,
srdce by si přálo...
Při té vaší věčné hudbě –
to by se to spalo!