V nachu a zlatě stráň Petřína hýří –
Jeseně výstroj to bohatá!
Teskná se vůně kol s akátů šíří,
zavitých temeny do zlata.
Ó toho zavití, ó toho šperku!
Jak se tu dlouho poskvěje?
Rok si je střádal pro třetí svou dcerku
v náhradu mládí a naděje...
Zlatem a purpurem říjen ji zdobí,
v očích má úsměv, na rtu chlad –
brzo ji svleče z té bohaté roby
ponurý, vlhký listopad!