Do vody se vrby kloní
s nízkých břehů Žofina,
s nimi hraje, v křemel zvoní
slunná vodní hladina.
Mladé snítky šepotají
letmým vlnkám pěkný sen,
jaký může zdát se v máji
dětské dívčí duši jen.
A ty vlnky jako v tanci
v poskoku a přeletu
mladé snítky objímají,
měkký pocel na retu.
Sklonů, smíchu, laškování
víc než v sále kdekoli;
strop se modrá v slunka plání,
ptáci hudbu šveholí.
Pod stromy se rdí a bělá
lepých dívek vzdušný šat,
smavé líce, jasná čela;
jarých nožek hrá tu chvat.
Mladé štěstí usmívá se
s nízkých břehů Žofína,
zachvívá se v jara kráse
slunná vodní hladina.