Znáš-li obraz ve svatyni lásky,
před nímž stanu v tichém zadumání?
Tvůj to obraz, velebnější světic,
jež nám kynou svoje požehnání. –
Nech ať kleknu před tím svatým zjevem,
nech ať hrdá šíje má se skloní.
Lásku Tvou ať slavím vyšším zpěvem –
Vždyť ty víš, že toužím jenom po ní!
Znáš-li místo tiché, osamělé,
mohylu a v kruhu pestré kvítí?
Slabé tělo hledá odpočinku
a tam volno, tam je mílo dlíti!
Ó pak přijď a klekni na mém hrobě,
nad nímž vrba truchlé větve kloní;
svadlá kvítka napoj slzou lásky –
Vždyť ty víš, že toužím jenom po ní!