Nenaříkej, druhu, že jsme staří,
mladá krev nám dosud proudí v těle.
Třeba zloba naše plány maří,
začnem znova s důvěrou a směle.
Jarý duch i jarou silou vládne,
která svět objímá mocnou paží.
A tím kouzlem šedá hlava mládne.
Příteli! to staré srdce blaží!
Nenaříkej, že jsme na rozchodí.
Naše pouť jen z pola dokonána.
S myšlénkou se člověk opět zrodí,
třeba jiná podoba mu dána.
Po čem duch náš neunavnou pílí
tvořivými plány svými baží,
to se zrodí někdy šťastnou chvílí.
Příteli! to staré srdce blaží!