První píseň za svítání
pěl jsem z duše rozechvěné.
Tichou píseň – snad i smutnou –
Kdož se na ni rozpomene?
Mnohá píseň nepoznána
v hloubí srdce skryta žila.
Škoda písně! Zahynula,
než ji ústa vyslovila!
Jenom slza zbyla v oku
a i ta již k zemi kane!
Ó tak aspoň kvítko zaros,
ať z něj dech mé písně vane!