Radost má křídla a uletí,
smutek o berli se plíží.
Teskno je v komůrce děvčeti,
jako ve křovině ptáčeti,
když hodina skonu se blíží.
Já bych tě potěšil, má milá,
však tě již těšili jiní,
a ty jsi každého šálila,
marnivá tolik, co spanilá!
kochej se zpomínkou nyní!