V chrámě klečel – Boha vzýval,
budil zbožné upomněnky –
leč, mně zdá se, jak by prosil:
Vysvoboď mne od myšlénky!
Nač as myslí, když tu klečí?
Bůh sám milý na nebesích ví to!
Spíná ruce – líbá dřevo...
ejhle člověk! A mně je ho líto!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.