Znám jednu píseň milosti
a je to píseň bolu.
A temně zní co mroucí stesk
od obou světa pólů.
Tu pláče tlukem slavíka
nad osamělým rovem
a všeho tvorstva toužení
vypráví lidským slovem.
Jsou písně vroucné milosti,
jak z rána luhů kvítí,
když v zaroseném kalíšku
se jasná slza třpytí.