Jsou širé v světě pustiny,
kde jarem slunce nehřeje,
kde ptáče nemá otčiny,
ni kvítek rosy krůpěje.
Však, kdyby taká pustá zem
tvých dědů byla otčinou,
tvou kolébkou, tvým odkazem –
nezlíbal bys tu jedinou?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.