Vítám Tebe, slavná česká Praho!
Hvězdo slávy z lůna Vltavina,
zlatý trůne naší velikosti,
naše slunce – naše snivá luno!
Vítám Tebe plesem tisícerým,
naše matko, naše zlatá Praho!
Ty jsi věčná, svatá, česká Róma,
světější než dómy posvěcené,
neboť k Tobě celý národ zvedá
v dobách smutku zraky uslzené.
Vítám Tebe, slavná, česká Praho!
U Tvých nohou Vltava se pění,
jejíž vlny pozdrav Tobě kynou.
Ó já tuším, že tím klidným proudem
hojné slzy milionů plynou!
Ó já znám Tvé děje pašijové,
zřím tu půdu krví zakropenou!
A předc jásám v blahém opojení,
Tebe vítám srdcem plesajícím,
naše matko, naše česká Praho!
Ty jsi krásná ve své velebnosti,
jako slunce ve svém rudém hávě;
ó Tys větší ve svém utrpení
než-li druhdy ve své zlaté slávě!
Vítám Tebe! Ach, já líbám vroucně
Tvoji půdu věkem posvěcenou,
líbám stopy dávno zašlých dějů,
každý kámen z rumů památnosti!
Líbám vše, co milo mi a draho!
Vítám Tebe srdcem roztouženým,
vítám Tebe, slavná, česká Praho!