Mohútný proud u divém rozvlnění, kdy vlna stíhá vlnu v závodu, hle, to jsou děje všeho člověčenstva, jsou děje světa, děje národů!
Jen málo kdy nám blaho pozasvitne, jen skoupě kyne míru objetí, a sotva blesk se temnou nocí kmitne, již bouří bujné, nové století.
A nový děj jest nové utrpení, jenž drtí šmahem síly probuzené! Po staletích krev zbouřená se pění a marně pak se duha smíru klene!
Snad v čiré noci propasť se otvírá, než z tmava lůžka nové jitro vstane? Snad naposled již naše oko zírá tu rudou zář, co na východě plane?!
Ó tajemství, jež nikdo neodhalí! ó budoucnost, ty světa naděje! Tvůj božský dech, jejž tvůrčí síla světí, nejhlubším nitrem světů zachvěje! –
Již opět věk nám nový počíná. Co dávno zašlo budiž pochováno. Hoj, blahá naděj křídla rozpíná a červánky nám první věští ráno.
A jako jiskra z popele kdy zplane, tak i síla netušená vstane, aby světu bujné mládí dala. Aby smyla otců staré viny,
aby lepší pozdravila syny a je k činům velkým odchovala. Šťastný ten, kdo v pravý den se zrodil! Třikrát šťastný, kdo se silným cítí,
aby žil, když doba žíti velí, aby mřel, když třeba bude mříti! – Ten ovšem mužnou zjevil odvahu, kdo pevně stál, když hromy burácely,
však větší muž, kdo v lepší časy doufá, když vlastní bratr na bojišti zoufá, kde tisícové před ním krváceli! A větší muž, kdo v práci neochabne
a dotrvá, až bude dokonáno. Až slavným chórem zvony zahlaholí, a naší vlasti druhé vzejde ráno! – Však lepší doba, krásnější nám vstane,
kdy míru dech i zhoubné žáry shasí; pak radostnější oběť lásky zplane a ta i nás i příští lidstvo spasí! –
Cookies on Poetry Cove