Vstalo jitro – den se blížil druhý,
blaho vlasti co se šířilo.
Nad Čechií světla pnou se kruhy,
a tu sedum jasným barev duhy,
nebe s námi že se smířilo! –
Aj! Vyšel den a Sion náš se skvěje,
jak Bůh by sám zas mrtvým život dal.
I oheň lásky v prsou již se zňal,
a lid můj žalmy v četném kůru pěje!
Tak to v knize budoucnosti znělo:
Živí mrtvé budou buditi,
a kde srdce lidské oněmělo,
bude kámen za ně mluviti!
Však tu lépe srdce, duch kde mluví,
a kde národ zpěvem slaví svit!
Každým tónem život v krev se leje,
každá píseň v blahé srdce spěje,
a v té písni národ bude žít!