Myšlénka to věru příliš smělá:
Zhoubě věků černých odolat,
celý národ z hrobu vyvolat
tam, kde smrti chladná ruka tkvěla.
Oběť tu jen láska podat směla,
aby národ znovu zrozen byl.
Vnuk se podal v svatou oběť lásky,
aby smyl, co praděd zavinil!
Vzňal se plamen – kolem obětnice,
klečí národ, slunci hledě v tvář.
„Den je smíru! Hřivnu Bohem danou
vložme chutě vlasti na oltář.
Svorni buďme v lásce a i v činu!
Mysl svorná světy vytvoří!
Tam, kde láska svorná pracovala,
zloba žádná stavbu nezboří! –“