Nevím to sám, jak báseň má se spřádá,
to jenom vím, že z různých citů plyne,
že naděje i zoufání ji skládá
a bujný ples i vzdech, jenž na rtu hyne.
Tu jako blesk božího hněvu svítí,
že hrůzou úpí zem i nebesa,
a zas jak slza v oku se to třpytí,
když v lůně matky dítko zaplesá.
Ó nediv se, že zpěv můj nezná míru,
jenž z oka Tvého zbožně vyzírá.
Jsem jako plavec v rozbouřeném víru,
kde něžných citů mnoho umírá.
Jsem bojovník na velkém zápasišti
za práva lidská proti úskoku.
Tu z četných ran se krev ta drahá prýští –
anděli strážný! stůj mně po boku!