Těch mnoho jest, jimž tuhou práci
a trampot dáno za podíl.
A kůrkou chleba jim se splácí,
jíž boháč hrdě pohodil.
A nikdo nezná jejich muka,
a nikdo nezná jejich žel,
neb štědrá sotva bývá ruka,
kde soucit v prsou oněměl.
Vy díte, že to sprostá chátra
a znemravnělá, zhýřilá.
Leč moudrost vaše zřídka pátrá,
jak by ten lid usmířila.
Vám lehko kázat půvab cnosti
a mrav svůj stavět na odiv,
neb málo znáte povinností
a svět vám není na protiv.
Kdo ale zrozen v utrpení
a pracně chleba dobývá,
kdo tráví noci v polosnění,
co šťastný spánkem okřívá;
kdo poklid sotva zná dle jmena
a lásku sotva z pověsti,
jíž plesá duše opojená –
to kněz je v chrámě bolestí.
Zda možno zápal probuditi
pro vyšší lidstva účely,
kde každý břeh se trhá, řítí,
kam stoupne kročej nesmělý?
A rozhled chmurou obestřený
zná děsivé jen příšery,
a nikde zásvit vytoužený,
ni úsměv blahé důvěry!
Vy díte, že to sprostá chátra
a znemravnělá, zhýřilá.
Však moudrost vaše sotva pátrá,
jak by ten lid usmířila.
Neb útisk, hlad a lopot denní
v tom lidu zbudil zášť a hněv.
Jim přejte život bez úpění
a vztýčí smíru korouhev!