Ó setrvej, má zmužilosť!
Hle, již se schýlil jasný den,
již noc svou peruť k zemi sklání
a vesmír dřímá blahý sen!
Ó setrvej až do skonání!
Až bude duch můj uvolněn
a volna moje mysl snivá –
Již vane duchů šepotání
a moje lampa dohořívá!
Ó setrvej, má zmužilosť!
Ó setrvej až do skonání!
Však poslední to bude sen,
k němuž se těžká hlava sklání!
Má zmužilosť, jen setrvání!
Vždyť vzejde nový, jasný den,
jímž srdce slabé pookřívá!
Již vítěz duch se k výši nese,
a moje lampa dohořívá! –