I vem si ďas to čekání,
jen spusťte bujnou notu!
Slyšíte? hodně divokou!
Co škodí trochu potu?!
Dřív kázala Vám cizina,
teď bratr Čech Vám velí,
a nechcete-li bratrům hrát,
pak zvu Vás vyvrheli!
Ha! blbá chaso, Bůh Tě suď!
a bázlivou tu zatrať hruď!
Hle oni hlavy svěší –
A jsou to také Češi!
Nuž, tedy já Vám zahudu,
jak srdce mužné velí,
a budu hromem burácet,
kde cnosti odumřely! –
U nás se plýtvá chválením,
až se to hnusí sluchu.
Tu samá „vlasti naděje“
a kopa „veleduchů“!
Však věřte, také hříšníci
jsou na té boží vinici,
ti na řad vlasti hřeší –
A jsou to také Češi!
Nic hotového nespadne
z milosti boží s nebe,
a přec tu není důvěry
a víry sama v sebe!
A pořád jen to doufání
a při tom každý lení,
leč, kde by doufat slušelo,
tu naděje již není!
Jen plané slyšet otázky,
a vlastence zřím bez lásky!
Ti plachým snem se těší –
A jsou to také Češi!