Nespi, nespi, dívko krásná,
Ostav měké lůžko své;
HIe jak hoch i luna jasná
Ven tě teď ve spolku zve!
Neslyšíš-li strun mých znění?
Již-li tě objímá sen?
Či tebou mé nehne pění?
O vyhlédni z okna ven!
Zde stojím! Neníť tma hustá –
A nežádám věru moc,
Jen by tvá zašeptla usta:
„Hochu drahý, dobrou noc!“
Jak by zněla slova z ráje,
Proniknou mé duše noc;
Zazní struny – zazní háje,
Zazní: „Milko, dobrou noc!“
Pak mé oči ještě jednou,
Jevíce mé lásky moc,
Vzhůru k okénečku vzhlednou,
Zkazujíce: „Dobrou noc!“