Vyhnán z lásky květoucího ráje,
Kamž mne vedly stezky kvítkové,
Kde mnou hráli zlatí časové,
Co větérci spanilého máje:
Nesmím ohlédnouti se na háje,
Kde vše pělo písně májové,
Ni obraz milosti růžové
Volno v mrákotné přenesti kraje.
O kam se duch truchlý poděje?
Zpět mi kročit plamenný meč brání,
V předu sivé, sněžné závěje,
Chladného severu zpurné vání!
Ach mně ostala jen naděje –
A s ní teskné upamatování.