Mne již stinné háje, sad kvetoucí,
Mne ni Vesna více netěší,
Co dvé smutnočerných cipryší
Nad hrobem se chvěje lásky vroucí.
Všecko mrtvo! – Ach co srdce mroucí
Sladkou nadějí as potěší?
Zdali smrt mou žádost vyslyší,
Či mám věčně nýti v tužbě žhoucí?
O ne! – Tam, kde v plné kráse květe
Věčný, nepomíjející máj,
Tam mi v tobě, nadpozemský světe,
Vykvitne zas blaženější ráj.
Tamť se zjeví všecky sny mé krásné,
Tam i Línu uzřím v říze jasné!