Aj, na hradě Slavětíně
Bolné rozléhá se Ikání;
Táhne se skrz dlouhé síně
Od večera do svitání.
Slečna Mína to běduje
Plačíc pro milence svého,
Že se dlouho nevracuje
Zpátky z boje krvavého.
Dávnoť již se milovaly
Srdce jejich láskou věrnou;
Ale mraky stahovaly
Se nad nima v bouři černou.
Žádná jiskra nesvítila
Naděje jim ku spojení;
Ale láska posvětila
Srdce v svatém zalíbení. –
Hynek odjel s myslí temnou
V boj do dálné Palestiny;
Aj tuť tekly přes tvář jemnou
Hojné slzy sličné Míny.
Od té doby pláče vezdy
Od večera do svitání,
Patříc na nebeské hvězdy
Hledá u nich smilování.