Po jezeru člunek plynul,
V člunku já i Lína má,
Sladce jsem ji k srdci vinul –
Kdož byl šťastnější než já?
Sotva však se blahým čiji,
Procitnu – a štěstí míjí;
Bylť to jen
Pěkný sen.
Najednou se vlny věží,
Člun se zmítá, bučí hrom:
„K břehu dostanem se s těží!“ –
Propast pohltí nás v tom.
Sotva zvím, jak spí se v hrobě,
Procitnu a pravím k sobě:
Bylť to jen
Strašný sen.
Brzy však jsem opět jasnou
Nebes spatřil oblohu,
K srdci tiskna Línu krásnou
Octnul jsem se na břehu.
Sama Láda, dím, mne pěstí:
Ach co naplat? – vše to štestí
Byloť jen
Marný sen.
Proč by měly kalit strasti
Život nám zde na zemi?
Osud mění trudy v slasti,
Pojí trní s růžemi.
Přetrp krátký čas zde mile,
I malá života chvíle
Jestiť jen
Krátký sen.