Z hor přicházím časně zrána
Od černého jezera,
A hle dole kyne brána
Hostinského kláštera.
Na horách – tam bylo temno,
Strašné vody hučení!
A zde dole jaktě jemno,
Všecko v slunci se mění!
Jak radostně se to míhá,
Všeckoť živo, všecko hrá!
Tam i zde, jak se to stíhá!
V zlatě vše plynout se zdá. –
Ach jen v srdci mém tma věčná!
O kdy zde se rozední?
O kdy modlitba srdečná
Tento žalář rozbední?
Slyš! – Svaté již zvony znějí!
Dál, jen dál ku klášteru!
Nábožní tam bratří pějí
Mně do srdce důvěru.