Všech nás život jest plavba jenom k hrobu.
Ach jak se šíří tam daleké moře,
Pohrávající lehce bárkou,
Jíž k břehu hvězda nadějná svítí!
V přístav jedinký všickni musíme my,
Žebrák i pán, jen později, dříve neb,
A buďto bouří, buďto klidně,
V zem tuto dopluje předce každý.
Šťastný, korouhev ctnosti-li vyvěsil,
Pevnou za veslo víru zvoliv si,
Ducha chrabrostí k plavbě velké
Zaopatřiv se co vůdce moudrý.
Nuže bratří! Tam břeh zelená se, ač
V dálí co obraz vystavený v mlze.
O tam čeká nás klid po pouti!
Vzhůru bratří tedy! mužně plujmež!