Hvězdy tiché, o jak
Jste tak krásné,
Vůkol co tíhnete
Luny jasné!
Již ode dávna tam
S modré výše
Zříte na nás lidi
Vlídně, tiše.
Jak se na nás libě
Usmíváte,
Když mateně v modru
Bloudíváte!
Bluďte si vezdy jen,
Světla krásná! –
Má mezi vámi je
Hvězda jasná.
K vám, o tiché, mne to
Vábně táhne;
Tam blažený duše
Mír dosáhne.
K vám, moje vůdkyně,
Duch zalítne;
Tam mu nový zase
Ráj vykvitne.