Píseň česká slavně znívá,
V chrámu Páně když se zpívá,
Kde duch prost vší pozemskosti
Na perutěch pobožnosti
K vyšším stanům zalétá;
Píseň česká slavně znívá,
Když lid „Svatý, Svatý!“ zpívá.
Píseň česká sladce plyne,
Z ust děvinky když se vine;
Jako mezi květinami
Když potůček lučinami
Ke své řece pospíchá.
Píseň česká sladce znívá,
Dívka když o lásce zpívá.
Píseň česká líbě znívá,
Kdy společně se zazpívá:
Jako když větérci máje
Laškují s větvemi háje,
Tak tu rozmar s námi hrá.
Libě česká píseň znívá,
Když ve spolku se ozývá.
Píseň česká srdce jímá,
Brzy proudí, brzy hřímá;
Někdy lahodou oplývá,
Jindy žalem se odívá,
Tu zas frašně štěbetá; –
Nejvřeleji ale znívá,
Lásku k vlasti kdy rozhřívá.