Když vlast drahá k boji zve,
Pěvec směle s vojskem táhne;
Milostí však srdce prahne,
Takto pěje k harfě své:
„Mé rámě drahé vlasti,
Mé srdce lásky slasti!
Nechť umru nebo zvítězím,
Vždy láska bude heslem mým!“
Noc když kojí spánkem vše,
A když vyjde luna bledá,
On tu smutně stranou jeda
Temně pěje k harfě své:
„Mé rámě drahé vlasti,
Mé srdce lásky slasti!
Nechť umru nebo zvítězím,
Vždy láska bude heslem mým!“
A krutá kdy počne seč,
Nepřátelé naň se rojí,
Pěvec jako skála stojí,
Větrem fičí jeho meč:
„Mé rámě drahé vlasti,
Mé srdce lásky slasti!
Nechť umru nebo zvítězím,
Vždy láska bude heslem mým!“
Dlouho, dlouho bojuje,
Darmo, darmo se potácí –
Raněn s vraníka se kácí,
Chroptě ještě zapěje:
„Zde pěvce pochovejte
A na hrob nápis dejte:
On miloval i bojoval,
Však vlasti všecko daroval.“