V sněžném květu jabloň stála,
Překrásně se bělela,
A já s mým milencem v trávě
Podle ní jsem seděla.
Kvetly růže, konvalinky,
Já je smutna trhala,
A do svých kadeří s pláčem
U vínek je splétala.
Ach, tu on mi s citem vřelým
Z oka slíbal slzinku,
A v tato mne slova těšil,
Tiskna moji ručinku:
„Neplač, neplač, má panenko,
Vždyť blaží nás jarní čas;
Než podruhé růže zkvetou,
Svazek svatý svíže nás!“
Ach již třikrát růže zkvetly –
Zas je viji u věnec;
V sněžném květu jabloň stojí; –
Můj však nejde milenec!