Sne blahý, naděje! Ti vše se koří,
Co v smutku jest, co radost požívá,
Ač mnohého jen stín tvůj kojívá,
Ač mnohý tvrze v povětří si tvoří.
Ten kdo se souží, koho žalost moří,
Tě za své outočiště jisté má;
I ačkoliv tvé klamy dobře zná,
Předc srdce jeho láskou k tobě hoří.
O šťastný – komu blahá naděje,
Když ze všech stran neštěstí naň se valí,
Svým světlem ku pomoci přispěje!
Leč běda! – komu, když se oko kalí,
Cit budoucnosti v srdce nevseje:
Jen marný blud ho, ne naděje šálí.