Lehce, tiše na hroby
Větérkové vějí,
Tu, kde prázdni poroby
Dávní bratří spějí.
Ach, jim nezní čarný hlas
Milostného ptence,
Zovoucího v pozdní čas
Jinocha k milence.
Svár i mrzké rozbroje
Tady oněmějí:
Neb zde v místě pokoje
Všecky vášně spějí.
Bratří v Pánu zesnulí!
Jak jste sladce snili,
Anť se zámky sesuly,
Jež ste v větru zdili! –
Mne zklamala naděje
Se vším světem vnadným; –
Kýž též větřík zavěje
Nad mým hrobem chladným!