Vítejte mi mladé háje,
I vy hvozdy vlasti mé!
Vás já zovu zemské ráje,
K vám mne mocná touha zve.
Ještě lesy mha pokrývá,
Zraky ještě víže sen;
Již se štěkot psů ozývá,
Již na lov vybízí ven.
Ještě lampa dohořívá,
A to bledá dennice;
Již se ranní žalm ozývá
Chválozpěvné pěnice.
Myslivec, ten musí zrána
Po suchu i bařině;
Otevřenať lesní brána
V kterékoli hodině.
Však i v lese všecko vstává,
Zvěř i ptactvo zpěvavé;
Neboť na nebi pohrává
První světlo míhavé.
Tam jelen rosu setřásá,
Letem suky utíná;
Lovci srdce v těle jásá,
Když kohoutek napíná.
Padne rána! – skála dává
Družné skále znamení;
Jelen pružný dokonává –
Král plachého stvoření.
Tu se pase laňka směle:
Ach, kýž o své zkáze zví!
Však lovec má srdce v těle,
Neublížíť za vlas jí.
Radš odvrátí oka svého,
Neb i doma čeká naň
Žínka mladá – duše jeho –
Rychlá, štíhlá jako laň.