O růžová mladosti,
Nech lásky klamlivé!
Co jest blahost milosti,
Než růžové mladosti
Oheň pošlý z jarosti,
A čáry mámivé?
O růžová mladosti,
Nech lásky klamlivé!
Ta slast, jenž prsa ouží,
Peřesté roucho má;
Ta nesladí, ta souží,
A darmo prsa ouží,
Potajmo jen vždy touží,
Potajmo bolně lká.
Ta slast, co prsa ouží,
Peřesté roucho má.
Kdož by chtěl věčně nýti
A slasti odvykat? –
Milost? ta káže mříti,
Při luně teskně nýti,
Blahým se vezdy mníti,
A věčně povzdychat. –
Kdož by chtěl věčně nýti
A slasti odvykat?