Lízinka – ach, to je děvče!
To je růže rozvitá:
Mléko, krev – jsou její tváře,
Z očka plane nebes záře;
Kdo ji spatřil, kdo ji zná,
Hned se mu o ráji zdá.
Lízinka – ach, to je děvče!
To je rajské stvoření;
Promluví-li, neb zazpívá,
Jako stříbro to zvonívá;
Dech její jest – koření,
Usta – kvítků spojení.
Lízinka – ach, to je děvče
Jako z větru utkané!
V chůzi, v tanci jen se snáší,
Vděky, kam se hne, roznáší,
A to vděky neznané,
Půvaby nehledané.
Lízinka – ach, to je děvče!
To je anjel vtělený:
Dobrá, vlídná ku každému,
A pobožná k Bohu svému;
Když poklekne k modlení,
Každý by se modlil s ní.
Lízinka – ach, to je děvče!
To je Češka upřímná:
Nestydí se mluvit česky,
Ach, jak jí to sluší hezky!
„Oni“ nikdy neříká,
Každému hned zavyká.
Lízinka – ach, to je děvče!
To je blaženosti chrám!
To-li děvče nedostanu,
Radši mládencem ostanu;
Ve věnci se pohřbít dám,
Sám a sám – ach, sám a sám!