Kdyby krásná Lína moje byla,
Jak bych zjasnil mysl mrákotnou!
U ní by se v mžitku proměnila
Žalost strastná v radost blahotnou.
Jediné jen od ní políbení
Ztišilo by všechny žádosti,
Každé vřelé modrých očí zření
Množilo by plamen milosti.
Kdyby něžná Lína moje byla,
Na marnou bych slávu zapomněl;
Byťby nás jen slamná střecha kryla,
Blahý bych s ní život vésti chtěl;
Něžní koráloví rtové její
Rozněcují k lásce plamenné,
Amorové z nich se lstivě smějí,
Kynou Iíbat Iíce růžené.
Kdyby vnadná Lína moje byla,
Nejvyšší bych došel blahosti,
Aniž chtěl, by Láda pro mne vila
Řetěz jinovábných radostí;
Její řeči stříbroznění budí
Buďto city čisté milosti,
Aneb balzám v srdce lijíc, pudí
Z mysli trudonosné starosti.
Kdyby věrná Lína moje byla,
Věčná jala by nás blaženost,
Smrt by nás jen na čas rozloučila –
Plamen lásky vřel by na věčnost. –
Osude, přej šťastně dojít cíle,
Jenž mne blahým učiniti má,
Popřej brzy dočkat se té chvíle,
V které bude sličná Lína má!