Luno milostná, jak ty tichounké
Záře vysíláš v okno nizounké!
Jak zlatoleskné slunce uhasne,
Osvěcuje svit tvůj nebe jasné.
Pak se jinoch k své vkradne děvince,
Líče sliby své jí po hubince.
Tam v chladu jilmu, slyš, vzdechy tejné:
Aj vzdechy lásky – lásky nadějné!
Tamť i slavíků zní klokotání,
Tvorstvo dojemně zvouc k milování.
Když mile stříbro tvé v toku hrává,
vábně holoubek v háji vrkává.
Cožkoli v lásky dlí blaženosti,
Všecko kochá se v tvé spanilosti. –
Luno milostná, jak ty tichounké
Záře vysíláš v okno nizounké!