Mistře! víš, jak zlatá lyra zněla
Zvukem mocným, z dálky omžené,
Jak by v Iípy větvi zelené
Filomela po nebesku pěla?
O jak v jinochu se duše chvěla,
Jak jím hnul zvuk písně vzdálené!
Onť si tvořil háje růžené,
V nichž ta slavná lyra zníti měla.
Aj, tu Tys uzíral touhu žhoucí,
Jenž mi v prsech plála sevřených;
Tys mi v mysl vkouzlil ráj kvetoucí,
Slávu pěvců, vlasti milených!
Ach, tu snil jsem blahé, blahé dny, –
A zde, mistře, čti ty sladké sny!