Na luhy a šíré háje
Večer kvítka rozsívá;
Jedno však z těch dítek máje
Vždy hlavinku klonívá.
Krásu děvy
Bez ulevy
Klášterní zajímá moc.
Kvítko ladné
Smutně vadne,
Dává světu dobrou noc.
Bože! červánky se třpytí,
Slavík sladce klokotá,
Bledá luna jasně svítí:
Kde jsi, Heloiso má?
Ticho! z domu
Zvuk to zvonů
Truchlivě a dutě zní.
Ztichly písně
Mé, a z tísně
Zpěv se dere pohřební.
Abelarde! patř na kvítí,
Nevábí tě vonný máj?
Heloiso! nechceš jíti
Zpátky přes ten dálný háj?
Ne, nám v světě
Žel jen květe,
Žáden z nás jej nevolí.
Kdo se souží,
Darmo touží,
Samota ho nebolí.
Přes vody to smutně znívá;
Abelarde, jsi-Ii to?
Přes daleký hvozd to zpívá;
Heloiso, ty-li to?
V květném máji
Sladce v háji
Slavíčkové šveholí:
Zamkni mříže,
Temná chýže,
Mne samota nebolí.