Ach! smutné loučení v té době,
Když srdce násylím být sobě
Se zbojně staví na odpor.
Vždy s tebou rozchod smutný býval,
Však hoře, co sem pro tě míval,
To krotlo sladkou nadějí.
Ach nyní málo čáky maje,
Tam v nedostupné hledím kraje,
Kam rozmilá se ubíráš.
Byť život můj byl věkem dlouhý,
Předc dýlkou neumírní touhy,
S svou neshledá se utěchou.
O vzpomeň na to rozžehnání,
An v obapolném srdce lkání
Jsme posléz sebe líbali.