Vy hvězdy milostné a bílé,
ty luno s jasnězářným okem,
ó pomozte, by čin můj skokem
jak hromu šíp dolétl cíle.
Mé slunko! – Tvoje záře milé
já pozoruji každým rokem...
Ó smrti má! Tvé hnáty shnilé
bych s mými změnil s zářným okem...
Ó pojď a pospěš v náruč moji,
bych měnil s tebou za tvé kosti...
bych vložil rety v čelist tvoji – –!
Já uvítám tě, milý hosti...
a za vše, co mne k světu pojí,
jen přijmu tvoje stlelé kosti.