Životem nejsme a přec lákáme tě
na palouk s měsícem...
Zázraků včera zavřela se řada,
my v tobě dál však zříme kamaráda
a jenom pro tě rej jsme znova začly
pod lesem!
Jsme jenom sen a přec tvé oko našlo
nás tady za vodou!
Mír prázdný zvoní z tvého k nám sem břehu,
za naším břehem lásku máš a něhu,
že v celém žití nenajdeš jich ani
náhodou –!
Jsme jenom dým a přece těla vidíš,
vlas padá s ramenou...
Pomalu lehkým krokem blížíme se,
tvůj obraz hloubka očí našich nese,
že jako klas tvou duši chvět se zříme
zmatenou...
Tvé mládí jsme a proto zlákáme tě.
Dál mír tvůj co ti dá?
Tvá mužná krása nejvíc se nám líbí,
ty vidíš nás a slyšíš naše sliby –
jedenkrát skočíš, z nás tě chytí jedna
a nevydá!